Možná pro mnohé bude překvapením, že ve španělštině neexistují dlouhé samohlásky a že čárka nad samohláskami označuje nepravidelný přízvuk.
Podle základních pravidel, přízvuk se neoznačuje, jedná se o slova zakončená na:
Příklady: casa, casas, examen…
Pokud neplatí předchozí dvě pravidla, přízvuk je nepravidelný a dáváme čárku.
Příklady: sofá, música, café…
U jednoslabičných slov se přízvuk neoznačuje, avšak existuje pár výjimek.
Když se jedná o tázací a zvolací zájmena, jako například qué, quién, cuál…
A u 8 dvojic jednoslabičných slov, kdy se přízvuk dává pouze, aby se odlišily přízvučné tvary od tvarů nepřízvučných. Jedná se o takzvaný acento diacrítico.
Jsou to následující dvojice:
de – z, ze, od… (předložka) | dé (subjuntiv slovesa dar) |
el – člen (mužský rod) | él – on (osobní zájmeno) |
mas – ale | más – víc, více než |
mi – můj, má (privlastňovací zájmeno) | mí – mně, mě, mi |
se – zvratné zájmeno | sé – vím (1. osoba slovesa saber) |
si – jestli | sí – ano |
te – tě, ti | té – čaj |
tu – tvůj, tvá (privlastňovací zájmeno) | tú – ty (osobní zájmeno |
Vyzkoušejte si krátké cvičení:
Jako dárek si můžete stáhnout infografiku.